herečka
Stále se směje, až to začne být podezřelé, a tak s ní Jan Kraus provede test, zda se náhodou nesměje úplně všemu. Kromě toho Beáta Kaňoková prozradí, že jí trvalo tři hodiny, než si konečně vybrala, co do SJK na sebe, povypráví o svých dvou nových filmech, a také, jak to vypadalo, když poprvé ze severu Moravy dorazila do Prahy. „Vzala jsem si s sebou jen matraci, přišla jsem ke kamarádkám do jejich bytu, hodila ji doprostřed pokoje a tam jsem dva měsíce spala. To bylo nádherné období,“ opět se směje Beáta.
Poměrně dlouho po absolvování DAMU byla Beáta Kaňoková „pouze“ divadelní herečkou.
Nejprve účinkovala v Českých Budějovicích, poté získala angažmá v Městských divadlech pražských, kde v současnosti hraje velké role, například Ofélii v Hamletovi či Honzlovou v adaptaci kultovního románu Zdeny Salivarové. Přesto toužila natáčet a naštěstí se v jejím případě splnilo to, že kdo si počká, ten se dočká, a v současnosti jsou v kinech hned dva nové filmy, v nichž herečka hraje. První, postapokalyptické drama Běžná selhání, byl v září oceněn na festivalu v Benátkách, o Hranicích lásky se zase hodně mluví a píše, neboť zachycují aktuální problematiku polyamorie. „Je to téma, které se teď objevuje ve společnosti a několik mých přátel ho i řeší, takže nějaký názor mám. Neodsuzuju to. Je to ale podle mne náročná forma vztahu. Člověku to určitě spoustu věcí dá a ta romantická láska může být stimulující a zajímavá, ale sama si to neumím představit. Asi jsem typ člověka, který chce mít jednoho partnera a s ním chce být šťastný. Nicméně jakákoli forma lásky, když je upřímná a opravdová, je krásná. A je jedno, kolik lidí v tom figuruje,“ říká Beáta.
TV premiéra 9. 11. 2022